Úvod do teorie makrofotografie
Při svém pátrání po odborných informacích kolem makrofotografie jsem narazil na několik myšlenek, které považuji minimálně za zajímavé pro laiky. Pro ty, kdo se makrofotografii chtějí věnovat vážněji, by pak mělo jít o velmi důležité informace.
Tedy, věřím, že pro laiky, kteří fotografují pro radost, zůstane pojem makro slovem označujícím vše, co jejich fotoaparát dokáže vyfotografovat z velmi malé vzdálenosti. Vytušil bych, že se ujme tento termín pro vše vyfocené z vzdálenosti menší než nějakých 20cm. Proč si to myslím? Protože přeci většina fotoaparátů je vybavena režimem makro schopným ostřit ze vzdálenosti už od 10 cm, některé dokonce mají režim super makro, který je schopen ostřit již od 1 cm! Časem věřím, že se na trhu objeví další
Na druhou stranu je jasně řečeno, že makrofotografie je fotografie, při níž se skutečný předmět zobrazí na snímači v měřítku 1:1 (tedy v nezmenšené velikosti) nebo větší. Pokud dojde k výraznému zvětšení, jedná se pak již o mikrofotografii.
O tom, co tohle znamená, se zmíním později, stejně jako vzorečky, se kterými lze operovat.
Tedy, bylo by nemoudré označovat každý snímek za makrofotografii jen proto, že byl pořízený v režimu makro či super makro. Na druhou stranu bych tímto nechtěl nikoho děsit; to, že Váš fotoaparát nedovoluje pořizovat skutečnou makrofotografii tak, jak je definována, by nemělo kazit radost z fotografování. Když pořídíte pěkný snímek, je jedno, zda se jedná o makrofotografii nebo snímek z blízka.
Terminologie
Mikrofotografie
Termínem mikrofotografie se označuje fotografie, při jejímž pořízení je poměr mezi velikostí fotografovaného předmětu a jeho obrazu na snímači 30:1 či více.
Makrofotografie
Termínem makrofotografie se označuje fotografie, která je pořízena se zvětšením větším než 30:1, ale větším než 1:1
Snímek z blízka
Je označení pro fotografie pořízené z malé vzdálenosti, u nichž je velikost obrazu na snímači menší než jeho předloha
Jak to funguje?
K pochopení toho, co je či není
Celý objektiv si nahradíme jednoduše spojnou čočkou. Fotografovaný předmět máme vlevo a popíšeme si ho pomocí jeho výšky. Vpravo od objektivu (čočky) se nachází snímač, na němž vzniká obraz. Přesné vzorečky si necháme na později, nyní je důležité uvědomit si dvě věci:
- velikost snímacího čipu nemá vliv na poměr velikostí předmětu a jeho obrazu
- bližší objekt vytvoří větší obraz na snímači
První bod je zásadní v tom, že nám může napovědět, jak velké předměty vůbec můžeme fotit při zachování původní velikosti. Hlavně u kompaktních fotoaparátů, které jsou osazeny menšími snímacími prvky je nemožné fotografovat větší předměty ve skutečném režimu makro, protože by se při měřítku 1:1 jednoduše nevešly na snímač.
Druhý bod je pak důležitý ve chvíli, kdy jsme úspěšně vyřešili předchozí problém. Pokud se nezmenšený obraz předmětu skutečně vejde na čip, je ještě otázkou, jak blízko se musí fotoaparát s malou ohniskovou vzdáleností přiblížit k předmětu, aby se skutečně dosáhlo měřítka 1:1. Pak je totiž možné, že i kouzelný režim super makro s ostřením od jednoho centimetru stále nebude stačit.
A nakonec je potřeba si uvědomit, kolik toho je možné vyfotografovat z tak malé vzdálenosti? Obzvlášť při fotografování zvířat je velmi pravděpodobné, že ještě dříve, než se přiblížíte, vyhledají nějaký úkryt.
Slovo na závěr
Na závěr bych chtěl říci, hlavně majitelům kompaktních automatů a nadšeným amatérům, aby neztráceli hlavu. To, že fotografie není podle definice makrofotografie ještě neznamená, že je potřeba ztrácet hlavu nebo kupovat drahé vybavení.
Pokud se Vám daří s fotoaparátem pořizovat pěkné snímky, s nimiž jste spokojeni, pokračujte v tom. Nenazývejte je makrofotografií, ale třeba jako detail. Někoho by to mohlo natolik rozohnit, že by si nevšiml toho, co je na fotografii stěžejní a krásné.